Bršlice

Proplant

Hledáte-li spolehlivého dodavatele anglických růží Austin, který má široký výběr, zdravé a silné sazenice a přitom vám nezruinuje peněženku, Proplant je to pravé. Dva nákupy mě dostatečně přesvědčily. Růže od této firmy mám na zahradě pátým rokem - výborně zakořenily a plní všechna má očekávání. Proplant v menší míře dodává i ovocné keře (maliny, ostružiny) a růže Tantau.

11 - Lenost: matka pokroku

Jednou z mých mnoha nectností je fakt, že jsem tak trošku líná. Toto tvrzení by většina mých přátel a kolegů obratem ruky pobouřeně popřela, protože se o mně ví, že žádá-li si to situace, dokážu nad zapeklitým pracovním problémem vysedávat do noci nebo prostě dokud problém nevyřeším. To ovšem nedokazuje nic jiného, než že jsem se svůj povahový kaz naučila během života mistrně maskovat. Tím pádem si ke komplexu méněcenného lenocha ještě přidávám výčitky svědomí, kolik dobrých lidí vlastně klamu předstíráním, že jsem něco jiného, než jsem.

úvod

Lodě mají lodní deníky, do kterých se zapisuje vše důležité pro jejich plavbu. Jsem přesvědčena, že moje zahrada si také zaslouží svůj deník, i když jednotlivé zápisy budou spíše nahodilé a ve formě příběhů. Ale nejde jen o zahradu, deník také popisuje, kterak se z pohodlného člověka městského stane otužilý a vzdělaný homo sapiens hortulanus.

Intermezzo

Postihl mě tvůrčí blok. Kdyby se týkal jen těchto zápisků, bylo by to ještě snesitelné. Jenomže mě postihl tvůrčí blok ve vztahu k zahradě...
Asi jsem to s vyhledáváním inspirace na internetu přehnala.
Nejdřív mě okouzlily vyvýšené záhony.
Od nich byl krůček k webu tohohle chytrého chlapíka, který si vše, o čem píše, vyzkoušel na vlastní kůži.
Pak mnou zamávala virtuální návštěva zahrady (obzvlášť její prérijní části) paní Rosanny Castrini, která je nejen skvělá zahradní architektka, ale navíc báječná fotografka.
A k tomu spousta informací, které mi postupně v hlavě překrystalizovaly do nového světonázoru. Že by byla chyba budovat zahradu pouze jako výtvarné dílo/vybranou sbírku rostlinných exemplářů/relaxační zónu/zdroj plodin.
A tak se snažím pochopit, jak to v přírodě doopravdy funguje a učím se pokoře. Ale už už vidím mihotavé světýlko na konci tunelu...:-) A spolu s nadějí na krásnou a harmonickou zahradu se mi vrátila i chuť do psaní.
Takže brzy!
Zatím vás zkusím navnadit novými fotkami, dokumentujícími vývoj zahradníka:-)

10 - Mají hebkou srst

Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata/protože jsou chlupatá/mají hebkou srst. Čtveračivá písnička Jitky Molavcové mě po celé dětství každé nedělní dopoledne utvrzovala v mém vztahu k zvířeně. Stejně jako většina dětí jsem si i já přála nějakého domácího mazlíčka mít. Když jsem ale u rodičů sondovala, jestli by mi povolili chlupatého nebo opeřeného kamaráda, narazila jsem na nemilosrdně se tyčící zeď srovnatelnou co do efektivity proseb s pověstnou Zdí nářků.

9 - Nákupní horečku je dobré zchladit!

Začátkem zimy, kdy je zahradnické nářadí očištěno a uloženo, choulostivější rostliny zachumlané v chvojí, slámě nebo pytlovině a na zem dopadají první sněhové vločky, upadá zahradník hodný toho jména v chmury. Čekají ho totiž dlouhé depresivní měsíce, kdy s rukama v klíně bude nečinně vyčkávat, až se Země na své cyklické pouti opět přikloní severní polokoulí k Slunci. Marně ho láká rodina k společnému skotačení v sněhu, marně se pokouší o terapii pomocí bytových textilií a oděvů s květinovým vzorem (slabší povahy se naopak rozlítostní i při pohledu na přívěsek ke klíčům ve tvaru čtyřlístku), nerozveselí jej ani pád té uštěkané semetriky z pátého patra na umrzlém chodníku.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS